Tak jako černá a bílá v černobílé fotografii, tak kontrastně na mě působí Maroko. Nejenom Marocký proslulý souk hrající všemi barvami přes různé druhy koření až po pestrost zboží nabízející povolávající prodavači z místních stánků a obchůdků. Po návštěvách tržnic a kultur různých míst od Evropy po Asii přes střední východ nasáváme v Maroku úplně novou atmosféru a snažíme si uložit všechny podněty a herecké výkony, které místní prodavači předvádí co nejhlouběji do paměti.

Maroko není jen o tržnicích a prodavačích. Maroko je jeden velký kontrast. Na cestu zemí jsme měli pouhý týden. Po příletu se přesouváme místním autobusem z letiště do mediny v Marrakéši a hledáme náš hotel. Žádné nebezpečí ani přepadení se nekoná, jak nás varovalo několik přehnaných recenzí a příběhů co jsme se dočetli na internetu. Jsme obezřetní jako vždy při cestování a při návštěvě nových končin, ale rozhodně nám to nezastírá smysly, kterými vnímáme vše co se děje kolem nás. Po cestě k hotelu nás zastavuje místní obyvatel potulující se ulicemi centra města a zastupuje nám cestu, trochu zbystříme. Pořád dokola opakuje "close close close" a kříží rukama na hrudníku. Přecijen není to naše první cesta a s úsměvem ho obcházíme a pokračujeme dál. Volá za náma "close close close, this way is close, come on". Rychle nám dochází že se jedná o místní trik jak odvést turisty do spleti uliček a pak si nechat zaplatit za dovedení do hotelu. Pokračujeme dále a po pár desítkách metrů se nacházíme před naším hotelem. Ptám se hned recepčního proč nás po cestě zastavil místní chlapec a říkal nám, že je ulice zavřená. Dostávám rychlou odpověď "Dont trust local people, be careful." a jde nám připravit konvici místního mátového čaje. Myslel jsem, že mě nemůže chuť mátového čaje překvapit a mýlil jsem se. To co jsem do té doby pil jako mátový čaj se nedalo srovnat s tím co jsme dostali v hotelu na uvítanou.

Nemarníme časem a před odpolední procházkou si na recepci objednáváme půjčení auta na zbylých 6 dnů. Hotel standardně nenabízel pronájem vozidel, ale po zkušenostech víme, že kde je poptávka tam je nabídka a provize. Recepční se může přetrhnout aby nám zajistil pronájem a vyšel co nejvíce vstříc. Druhý den máme ráno zaparkované auto přímo u hotelu (na kraji Mediny), takže ne zrovna s komfortním výjezdem a první kilometry ztrávené v marockém provozu jsem si rozhodně představoval jinak. Občas se vyplatí zajistit si různé služby na recepcích hotelů. Za cenu kolikrát stejnou nebo o lehký příplatek navýšenou se člověk vyhne čekání ve frontách, hledání půjčoven, procesu kopírování pasu, načítání kreditní karty a dalších podobných zdržujících činností, kvůli kterým zrovna necestujeme do exotických končin. Dokonce nám bylo přistaveno sotva půl roku nové vozidlo Dacia Logan. No sice na první pohled vypadalo jako by toho mělo už hodně za sebou ale podle kilometrů a dokumentů se jednalo opravdu o nové auto. Nedovedl jsem si představit jak by vypadalo po pár letech. Vlastně jsem na něm nenašel jediný díl karoserie bez promáčknutí, odření nebo díry.

Příštích 6 dnů trávíme denně několik hodin, vlastně dost hodin v autě a vůbec nás to nemrzí. Scenérie, které se nám nabízí při přejezdech mezi našimi cílovými stanicemi, rozhodně stojí za to. Ráno si rádi přivstaneme a vyrážíme brzy po snídani na cestu a večer si zkracujeme přejezdy abychom mohli většinu dne trávit v místech které chceme navštívit. Takže přejezdy které trvají 6-10 hodin nejsou výjimkou a jsou na každodenním pořádku. Na ráno si většinou necháváme 2-3 hodiny na přejezd ať můžeme ztrávit co nejdelší část dne nasáváním atmosféry při brouzdání uličkami medin a souků nových míst. Po cestě často zastavujeme abychom si vyfotili nádherné přírodní úkazy střídajících se hor, skal, jednou se svislým žebrováním, za chvíli s kolmým a za chvíli připomínající pouštní vesnice s uplácanými hliněnými domy zemljaky a po pár hodinách jízdy jsme obklopeni nádhernou florou.

Jednu ze zastávek a vlastně i jeden z cílů naší cesty je soutěska ......... Na cestu do soutěsky si necháváme čas na přejezd přes den a rozhodně dne ztráveného v autě nelitujeme. Cesta nám trvala možná 2x déle než ostatním, protože focení je nedílnou součástí našich cest, ale znovu musím říct, stálo to za to a nelitujeme ani minuty ztrávené v autě ve 40 stupňových vedrech.
Back to Top